Výstava
|
Jsou dějinná období, kdy i nemožné je možné. Říká se tomu okno příležitostí. Jedno takové se prudce otevřelo v listopadu 1989 a výsledkem je 34 souvislých let svobody a demokracie, což je ve středoevropském prostoru spíš výjimka než pravidlo.
Z téhle atmosféry „nic není nemožné“ vznikl projekt skupiny studentů různých vysokých škol – noviny s názvem Studentské listy. Bylo to v éře před internetem, mobily, přenosnými počítači, kdy fungovala jen jedna státní televize a jeden státní rozhlas. Do křečovité atmosféry nové svobody, kdy nikdo nevěděl, jestli se „už smí nebo stále ještě nesmí,“ vstoupily Studentské listy jako radikální hlas nastupující mladé generace. V prvním čísle Studentských listů zveřejnil redaktor SL, Dan Hrubý, text s názvem Generace 17. listopadu. Napsal, že příslušníkem generace se člověk nestává na základě data v občance, ale zážitkem ve zlomových dobách. Podle něj jde o třetí poválečnou generaci. |
Tu první sjednotil zážitek nacistické okupace a osvobození, přičemž velká část z nich podlehla levicové utopii. Pro tu druhou bylo klíčovým momentem Pražské jaro a následná sovětská okupace. Podle Hrubého se „17. listopadu na pražské Národní třídě narodila třetí poválečná generace.“ Co je její charakteristikou? A co stálo za její radikalitou?
Je to první generace 20. století, která nechtěla experimentovat se společenským uspořádáním. Její radikalita byla v její prodemokratičnosti, a upozorňování na liberální a konzervativní hodnoty Západu. V době obrovského vychýlení politiky doleva se to zdálo jako neslýchaně radikální. Z dnešního pohledu to byly přirozené požadavky, které dnes většina považuje za správné. I to ukazuje, jak před listopadem 1989 byla nenormální doba, když za radikála byli označováni ti, co usilovali o společenskou normalitu. Na druhou stranu: Studentské listy nikdy nebyly smrtelně vážné a zpolitizované, jak by se, z těchto řádků, mohlo zdát. Jejich redaktoři nově nabytou svobodu slova projevovali na stránkách „Listů“ také humorem, karikaturami, kolážemi a mystifikacemi. |
Číst „Listy“ byla z určitého pohledu škola lehkého životního stylu. Hostujícími profesory v tomto umění se stali lidé jako Petr Hála, Michal „Finíto“ Fiala, Milan „Fefík“ Podobský a další.
Za samostatný článek by stála jména externistů, která s Listy spojila svůj profesní život – od písničkáře Karla Kryla, přes básníka Martina „Magora“ Jirouse, až po významné historiky a politiky. Ostatně tehdejší šéfredaktor Pavel „Pažout“ Žáček je dnes předsedou vlivného bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny. Kde jinde ostatně mohl skončit člověk, který od prvního čísla SL bojoval proti komunistické tajné policii (StB) a systematicky zveřejňoval tváře jejich představitelů.
Dnes už nikdo neuvěří, že „Listů“ se každé vydání prodalo kolem sta tisíce výtisků a u prodejních míst se vytvářely fronty. A přece to tak bylo. Dnešní výstava Studentské listy a revoluce 1989 v pražském Rock Café je malým ohlédnutím za tématy a osobnostmi, které tyto noviny profilovaly. Ať se vám prohlídka líbí.
Za samostatný článek by stála jména externistů, která s Listy spojila svůj profesní život – od písničkáře Karla Kryla, přes básníka Martina „Magora“ Jirouse, až po významné historiky a politiky. Ostatně tehdejší šéfredaktor Pavel „Pažout“ Žáček je dnes předsedou vlivného bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny. Kde jinde ostatně mohl skončit člověk, který od prvního čísla SL bojoval proti komunistické tajné policii (StB) a systematicky zveřejňoval tváře jejich představitelů.
Dnes už nikdo neuvěří, že „Listů“ se každé vydání prodalo kolem sta tisíce výtisků a u prodejních míst se vytvářely fronty. A přece to tak bylo. Dnešní výstava Studentské listy a revoluce 1989 v pražském Rock Café je malým ohlédnutím za tématy a osobnostmi, které tyto noviny profilovaly. Ať se vám prohlídka líbí.