|
Výstava
|
Před 36 lety jsme 17. listopadu 1989 stáli zde na Národní třídě coby studenti, toužící po svobodě. Čelili jsme přesile pendreky vyzbrojených příslušníků Pohotovostního pluku VB, školního pohotovostního oddílu MS-VB a protiteroristické jednotky odboru zvláštního určení, těch neslavně proslulých červených baretů, kteří se nás snažili zastrašit dokonce za pomoci obrněných transportérů OT-64. Atmosféru vrcholné brutality, která stovky demonstrujících studentů i dalších zúčastněných občanů navždy poznamenala, kromě svištění obušků, vulgarit příslušníků a výkřiků bolesti podkresloval štěkot služebních psů. S přáteli ze Studentských listu jsme pro letos v Rock Café Prague připravili výstavu "Tváře pendrekové moci", tedy tváře důstojníků Sboru národní bezpečnosti a vojsk ministerstva vnitra (Danisevic, Zdráhala, Houbal a další), kteří brutálnímu zásahu veleli. Jedinou výjimkou z řad Státní bezpečnosti je "mrtvý" pseudostudent Růžička, pravým jménem Zifčák, který také dostal pendrekem od svých bývalých kolegů. Jak všichni dobře víme, hloupý a zbytečně brutální zásah pořádkových jednotek proti obklíčeným studentům vedl až k pádu komunistického režimu. Podívejte se do tváří těch, kteří totalitě sloužili až do konce. Výstavu bude v Rock Cafe umístěna až do 30. listopadu 2025
Věra Krincvajová : Video z Národní třídy
|
|
Po 36 letech redaktor zpravodajství vyhrabal v StB archivech záznam z Národní třídy. Netušila jsem vůbec, že to fízlové tenkrát točili a že to existuje. Teď to poprvé vidím a je to síla...
Když policajti na Národní začli stlačovat dav, přestal fungovat azyl mezi zaparkovanými auty podél Národní. Zabržděné vozy se začly rozjíždět a drtily nám nohy. Na stánek kytek nad námi se vyškrábalo pár kluků a snažili se tam vytahovat holky, kterým už auta začla lámat nohy. Bylo to vysoko, odrazila jsem se, za prsty mě chytli, ale plnou parou jsem břichem nalítla na kovový rantl střechy a na chvíli ztrácela vědomí. Na to ale nebyl čas, měli jsme skákat na druhé straně rychle do davu, kde nás další lidi chytali... Chvilková záchrana před následnou krvavou uličkou u Mikulandské, o které jsme v tu chvíli ještě netušili... A teď na sebe koukám, za lampou, na kolenou na stánku, někdo mi pomáhá, nějaký estébák to dokumentuje...tak se jen dělím. |
Výstava
|
|
Studentské listy opět v akci
|
Studentské listy (SL) vyšly poprvé 29. prosince 1989 a staly jedním z prvních porevolučních periodik. Byly plnoformátovým časopisem, který do veřejného prostoru přinášel zkušenost mladé generace tehdejších vysokoškoláků. Náklad nultého čísla, které se okamžitě vyprodalo, byl dnes těžko uvěřitelných šedesát tisíc výtisků a časem se vyšplhal až na 140 tisíc. SL pak vycházely ještě další dva roky.
Po třiceti letech si zakladatelská skupina řekla, že o své zkušenosti podá svědectví v knize Takoví jsme byli... (v knihkupectví od 8.11.2019). Současně se v rámci časopisu Reflex rozhodli vydat výroční číslo, které bude v prodeji od 7. do 13. 11. 2019. Pěkné čtení. |
|
|
Při úklidu knihovny člověk nachází zapomenuté poklady. Třeba knížku rozhovorů Stanislava „Stanleyho“ Červinky (1970 - 2010). Než umřel, v éře Studentských listů jsme spolu léta pili, vedli hlubokomyslné intelektuální řeči a balili holky. V knížce je i rozhovor, který se mnou kdysi udělal pro Fefíkův časopis Sorry. Mimo jiné jsem v něm odhalil zákulisí výběru křestních jmen mých dětí Míšy a Davida.
Stenly byl démon. Nezapomenu, jak se jednou na chalupě rozhodl uvařit zelňačku. Moc se mu povedla, přidal jsem si... Pak sedím u kamen a cítím, jak mi dřevění nohy, motá se mi jazyk a realita mi začíná připadat velmi velmi legrační. "Cos to tam namíchal, ty idiote?!" Vlítnu do kuchyně a objevím kastrůlek s palicemi marihuany, kterou Stenly vysmažil v sádle a výpek zamíchal do zelňačky. Nic mi samozřejmě neřekl. Ale byl to tehdy veselý večer... Ze vzpomínky Martina Bartůňka Stanley is not dead!: „Mladý rozhněvaný muž“ odešel z tohoto světa nečekaně a šíleně brzy. V červnu roku 2010. Bylo mu jen 39 let. Nejsem určitě sám, komu chybí jeho nakažlivý úsměv a „rychlý pohyby“. Měl rád starou dobrou Anglii, The Beatles, Kubrickovy filmy, pražské taxíky, krásné a chytré holky. Pro mnohé byl možná „mimoněm“ nebo člověkem, který prostě jen „neunesl tempo doby“. Pro mě osobně ale zůstane navždy tím rozesmátým talentovaným a taky statečným klukem, který jen kvůli nepřízni osudu nestihl realizovat všechny své sny... Kamarád Fefík v tiráži časopisu Sorry dlouho uváděl Stenlyho jako „redaktora na věčnosti“. Myslím, že je mu tam nahoře lépe.“ Ivan Brezina, 16. února 2020 |
|
„Přikázáním doby je udržovat ledničku plnou,“ říká Rebeka Křižanová-Bartůňková
Kdo se bojí listopadu 1989? Symbolem dnešní doby je buďto anonymní hejtování na sociálních sítích, nebo neochota vyjádřit svůj názor. Ani jednou z těch věcí netrpí Rebeka Křižanová-Bartůňková, jedna ze spoluzakladatelek Studentských listů. Na životních osudek její rodiny se současně dá pěkně popsat moderní česká historie. Celý rozhovor Bohumila Pečinky si můžete přečíst zde ... |
|
|
Králův návrat
(nesoustavné poznámky k Allenu Ginsbergovi) Báseň “Král Majáles” vznikla v květnu 1965 na palubě letadla Praha – Londýn. Napsal ji Allen Ginsberg, beatnický básník číslo jedna, který byl do toho letadla násilím posazen jen několik dnů poté, co byl v Praze korunován králem studentského majálesu. Jeden z nejslavnějších amerických literárů byl československými komunisty shledán natolik nepohodlným, že musel z Prahy zmizet. Celý článek Ivana Breziny si můžete přečíst zde ... |
|
|
Co mají společného lidé jako gurmán, scénárista a autor kuchařských bestsellerů Roman Vaněk, reportér a sportovní komentátor Míra Bosák, přední politický komentátor a zástupce šéfredaktora týdeníku Reflex Bohumil Pečinka, historik a poslanec PS ČR Pavel Žáček a řada dalších jmen? V době revoluce založili časopis Studentské listy, který ve statisícových nákladech vydávali další dva roky.
Poutavou, ale i humornou formou nabízí tato kniha nejen fakta, ale i dosud nepublikované vzpomínky těchto lidí a jejich osobní pohled na zákulisí revoluce a život tehdejší společnosti. A nejen to! Kniha nabízí doposud knižně nevydané básničky a komentáře Karla Kryla, pravidelného přispěvatele Studentských listů, články a rozhovory s velkými osobnostmi tehdejší doby jako byli Miloš Forman, Ludvík Vaculík, Karel Kryl, Boris Jelcin a mnoha dalšími. 440 stran poutavého čtení doplňují tři desítky ilustrací, více než 140 fotografií včetně dvacítky dnes již legendárních fotografií, které v této knize zveřejňuje slavný fotograf Jan Šibík. 
|
Když už 30 let,
|
Jan Šibík 1989 Výstava fotografií ve Staroměstské radnici, Staroměstské náměstí, Praha 1 od 4. 9. do 14. 11. 2019 |
V roce 1989 se změnil svět, změnilo se tehdejší Československo a změnily se také životy mnohých z nás. Do osudových okamžiků dějin nás po třiceti letech zavede Jan Šibík v knize svých fotografií i na výstavě, která na vydání knihy navazuje. Vrátíme se do neobyčejně silných a podmanivých okamžiků, jak se odehrály v Praze, ale také v Berlíně nebo v Bukurešti. Zároveň Jan Šibík mapuje události, které k Sametové revoluci v Československu vedly - a je to zvláštní a nejspíš i příznačné, ale tyto fotografie nejsou jen vzpomínkou. Naopak, nutí nás přemýšlet o všem, co se dnes odehrává. Ve světě, v České republice i v našem vlastním životě…
VÝSTAVU TVOŘÍ ČTYŘI SOUBORY ▪️ Demonstrace v Československu 1988-1989 ▪️ Pád Berlínské zdi ▪️ Revoluce v Československu ▪️ Revoluce v Rumunsku |
30 let od svého založení
i 30 let poté, co Tim Berners-Lee definoval v návrhu pro CERN World Wide Web,
jsme se rozhodli založit svou vlastní webovou stránku.
Bereme to jako malou oslavu i prostor pro sdílení názorů a informací.
Věříme, že to - s Vaší podporou - bude stejně úspěšné jako před 30 lety.
i 30 let poté, co Tim Berners-Lee definoval v návrhu pro CERN World Wide Web,
jsme se rozhodli založit svou vlastní webovou stránku.
Bereme to jako malou oslavu i prostor pro sdílení názorů a informací.
Věříme, že to - s Vaší podporou - bude stejně úspěšné jako před 30 lety.
