TAKŽE DÍKY
Bohumil Pečinka
Studentské listy, to nebyly jenom noviny, ale hlavně konkrétní lidé různého věku, podobných názorů a stejného naladění. Byl to hodinový strojek, kde jedno kolečko zapadalo do druhého. To druhé se sice mohlo trochu opozdit, ale rytmus se nakonec obdivuhodně srovnal. Není divu, že z této atmosféry vzešla čtyři úspěšná manželství (Žáček−Hamzová, Bartůněk− Křižanová, Švéd−Hemelíková, Klvaňa−Berníková).
S třicetiletou zkušeností v žurnalistice můžu říct, že vytvořit takovou sestavu, kde každý zná a ctí svoje místo, je malý zázrak. Angličané tomu ve fotbale říkají „team spirit“. Těžko říct, jestli něco takového ještě někdy zažiju. Ty dva roky s Listy řadím, kromě narození dcery, ve svém životě úplně nejvýš. Proto chci poděkovat všem, kteří se toho dvouletého představení na jakékoli pozici a jakkoli dlouho účastnili. Všechno se počítá, protože v tomhle kusu fakt nebylo malých rolí. Následující výčet osob, co SL utvářeli, nebude podle abecedy ani významu, jen podle mé děravé paměti.